Zpět

Turbo 2000 - úvod

- 1 -
XEsystem ATARI 1985 (5kB) Československo osmdesátých let, osmibitové počítače Atari a Turbo... Ten, kdo tyto počítače důvěrně zná, tak ten jistě ví, co spojení Atari se slovem Turbo znamená - je to prostě věc, se kterou se setkal každý jejich uživatel.

Turbo totiž označuje původní český systém, který ve své době podstatně zvýšil komfort práce s přenosem dat osmibitových počítačů Atari, a to tím, že umožnil zrychlení přenosu dat (slovo Turbo je zde velmi výstižné) na magnetofonovou kazetu. (Kazeta byla v té době základním datovým nosičem nejenom osmibitových počítačů Atari.)
- 2 -
Záznam dat na klasickou magnetofonovou kazetu (Compact Cassete) byl již od počátku věku osmibitových počítačů Atari zamýšlen jen jako nouzové a nejlevnější řešení: hlavní slovo v přenosu dat již tehdy měly disketové jednotky 5.25", s nimiž byla práce již z principu rozhodně lepší a efektivnější. Konstruktéři Atari od počátku považovali disketový přenos za primární a tudíž kazetovému nevěnovali přílišnou pozornost, což mělo za následek, že přenos dat na magnetofonovou kazetu nebyl u Atari příliš výkonný. Jelikož to byl víceméně nouzový způsob záznamu, nebyla jeho rychlost a kvalita příliš vyhovující - byla totiž pouhých 600 Bd - a to také mohlo znamenat (a nakonec znamenalo), že jste mohli mít na kazetě třeba jen pár her a každou z nich nahrávat desítky a desítky minut. Občas také stačilo neopatrné ťuknutí do stolu - datový tok se na okamžik přerušil - a mohli jste začít znovu od začátku... V dnešní době FlashDisků, CDROM či DVD skoro nepředstavitelné...
(Zde je nutno poznamenat, že jiné osmibitové počítače, např. ZX Spectrum, měly tehdy kazetový přenos dat na podstatně lepší úrovni.)

Přenos dat na magnetofonovou kazetu u Atari byl, jak již bylo uvedeno, oproti disketovému pouze nouzovým způsobem záznamu. Nabízí se tedy otázka: proč ho měli ataristé potřebu požívat? U nás jednoduše řečeno proto, že disketové jednotky byly pro našince příliš drahé...

A na vysvětlenou troška z historie Atari v ČSSR:

Logo Tuzex První osmibitové počítače Atari (konkrétně modely 800XL, 800XE a 130XE) byly do socialistického Československa dováženy od poloviny osmdesátých let prostřednictví podniku zahraničního obchodu TUZEX, v jehož prodejnách byly též prodávány, a to za tuzexové koruny (TK), takzvané bony. K nim bylo možno přikoupit ve stejných prodejnách též originální Atari záznamové příslušenství: disketové jednotky 1050 5.25" (později typ XF551), záznamové magnetofony XC-12 (později i typ XL-12) a občas nějaké cartridge.
Disketové jednotky však byly dováženy ve velmi omezeném počtu, a to z toho důvodu, že byly velmi drahé: jedna disketová jednotka totiž stála cca 15 000 Kčs, což byl asi trojnásobek ceny vlastního počítače! Nutno dodat, že v zahraničí se její cena od počítače takto nelišila - proč tomu tak bylo v případě TUZEXu, mi není známo...
Dostatek naopak bylo originálních záznamových magnetofonů Atari, které se prodávaly zhruba za 1000 Kčs, což byla tehdy asi šestina ceny počítače. Tehdejší uživatel počítače Atari tak měl na výběr: koupit si drahou, nedostatkovou disketovou jednotku, nebo levný záznamový magnetofon?
Volba tuzemských uživatelů pak byla logicky jednoduchá: záznamový magnetofon. Vzhledem na dostupnost a cenu se pak tento stal nejpoužívanějším zařízením na uchování programů a dat. Ovšem k dokonalosti měl tento systém opravdu daleko...

Za této situace začali hledat zkušenější uživatelé cesty pro urychlení a zkvalitnění standardního magnetofonového záznamu 600 Bd. Existovaly různé způsoby jak šetřit čas i kazety. Některé způsoby byly ryze programové, jiné vyžadovali drobné technické úpravy. K těm druhým patří i systém TURBO z konce osmdesátých let, jehož autorem je pan Jiří Richter z Prahy. Díky němu a tehdejšímu sdružení RI-CO z Pražského Strahova - dostali tuzemští ataristé možnost podstatně zrychlit a zefektivnit svoji práci. Později pracoval pan Richter na vylepšování Turba ve firmě JRC (Jiri Richer Computing), kterou též spoluzakládal.
Rychlost záznamu systému Turbo byla vývojáři po ukončení testů nastavena na 2270 Bd. Na kazetu se tak oproti standardu vešlo mnohem více dat. Navíc bylo možno záznam opatřit hlavičkou s názvem (max. 10 znaků), jenž umožnil jeho snadnou identifikaci, což byla též nesporná výhoda. V průměru jste mohli na kazetu C90 uložit cca třicet her.
- 3 -
Systém Turbo Jiřího Richtera - či říkejme již přesněji: Turbo 2000 - se ihned po svém veřejném představení (prostřednictvím přílohy Zpravodaje AK Praha) v roce 1987 stalo druhým standardem. Pro své kvality se dočkal v naší zemi více než masového rozšíření: kdo měl tehdy osmibitový počítač Atari - měl i Turbo 2000...





Zpět    Nahoru^