Zpět

Princip úpravy Turbo 2000

- 1 -
ATARI XC12 (7kB) Již zpočátku, kdy se objevily první osmibitové počítače Atari, se objevovaly také různé systémy, které pro tyto počítače zrychlovaly datový přenos z kazety.
Nové systémy však zrychlovaly přenos dat jen na bázi standardního přenosu Atari (600 Bd) a tudíž nepříliš výrazně - ukázalo se, že tudy cesta nevede. Autor českého Turba, pan Jiří Richter z Prahy, se proto rozhodl inspirovat jinými počítači, s myšlenkou, že by to šlo řešit u Atari stejně.

V praxi šlo o to, obejít původní modulování signálu v originálním záznamovém magnetofonu Atari a zavést systém podobný jako třeba na počítačích Sinclair, kde se rozlišovali jen délky impulsů. Tím by se dalo dosáhnout až desetinásobného zrychlení přenosu...
Pan Richter se dal do práce a postupně vznikly v jeho dílně v osmdesátých letech dvě základní verze a několik podverzí úpravy, nazvaných souhrně Turbo. Prvotní snahou bylo, aby se nemusel upravovat samotný počítač - úprava se měla týkat pouze magnetofonu. Do magnetofonu však bylo nutno vnutit další signálovou cestu a vyřešit elektrické přepínání mezi standardním a zrychleným přenosem dat, neboť standard (600 Bd) nebylo možno vypustit, protože byl nutný i pro samotné Turbo.

Jedna z prvních verzí Turba (publikovaná v roce 1987 v příloze zpravodaje AK Praha) používala pro přepínání hradlo, tvarování signálu řešila operačním zesilovačem. Celá přídavná elektronika byla umístěna na malém plošném spoji, jež se zabudoval přímo do magnetofonu XC-12. Později se objevil také magnetofon XL-12, pro něž musela být z důvodu odlišného zapojení vyvinuta složitější verze. Později se však povedlo obě zapojení výrazně zjednodušit.

Otázka rychlosti záznamu byla prozatím uzavřena a dále se pracovalo na vývoji software. Kromě hardwarové úpravy originálního magnetofonu totiž systém vyžadoval i používání speciálního zaváděcího programu - tzv. Turbo zaváděče. Ten musel být v paměti počítače před každým zavedením programu, který musel být navíc ve formátu Turbo. Bylo tedy nutno vyřešit i konverze programů a her do tohoto nového formátu.
Posléze ještě vznikaly různé operační systémy (OS) založené na Turbu 2000, jako např. TTDOS (Turbo Tape DOS) od JRC. Dále se vyvíjely ovladače pro ukládání dat (v Turbu 2000 ovladač periferie T:) a tak se využití systému Turbo 2000 přesunulo od her i k vážnějším oblastem.
- 2 -
Prakticky byly vyvinuty dvě základní verze Turba. První základní verze se ukázala natolik spolehlivá pro všechny magnetofony, že se zakrátko velmi rychle rozšířila a stala se novým standardem - dostala název Turbo 2000. Rychlost přenosu byla nastavena na 2270 Bd.

Druhou základní verzí Turba vyvinutou Jiřím Richterem bylo tzv. Super Turbo, které při zachování kompatibility s první verzí umožnilo ještě větší zvýšení rychlosti přenosu. Rychlost záznamu navíc bylo možno měnit: přibližně v rozsahu 2700 až 5000 Bd, implicitně byla nastavena na 3630 Bd. Super Turbo bylo hodně univerzální a samo se dokonce nastavovalo pro rychlost, jakou bylo třeba pracovat s daty (v Super Turbu ovladač periferie B:). Druhé Turbo pracovalo stejně spolehlivě jako to první s pevně nastavenou rychlostí. Vyžadovalo však používání kvalitních kazet.





Zpět    Nahoru^